Dnes jsem při sledování reprízy pořadu České televize příběhy Železné opony seděl v jedné místo s mým dědou. A vyslechl několik jeho komentářů. Mám ho rád a určitě by ho nepotěšilo, že tenhle článek je právě o něm.
Nejvíce mne dostalo to, že tvrdil, že většina událostí v případech lidí, které poznamenala železná opona, je výmysl. Abychom si rozuměli. Děda je typickým příkladem člověka, kterého komunismus poznamenal v dobrém slova smyslu a dodnes jezdí na okresní členské schůze KSČM a slavnosti pořádané např. na počest osvobození Rudou armádou. Popravdě ho chápu, když se na to podívám z jeho pohledu. Nebyl nikdy žádným představitelem strany, jen řadovým členem. Dnes je už v důchodu a může vzpomínat na to jaké bylo tehdy žít. Měl dobře placené místo, bylo levno, žádná nezaměstnanost, minimální kriminalita a v jeho očích byl před sametovou revolucí svět v jeho okolí opravdu lepší.
Osobně bych nikdy nechtěl měnit nic na tom, že díky té, podle dědy, kontrarevoluci si tady můžu psát svobodně co chci, můžu vycestovat kam chci.